Nassim Taleb přišel s pojmem „antifragilita“ v roce 2012. Neznamená to ovšem, že do té doby neexistovaly firmy, které by se, alespoň do určité míry, antifragilní chovaly. Například už před sto lety firma Baťa.

Zopakujme si nejdříve, že systém je antifragilní, pokud:

• nezhoršuje se chybami, šoky a tlakem
• učí se z nich
• zesiluje díky nim
• a není závislý na jednotlivcích.

Když se podíváme na Baťovu samosprávu dílen, vidíme, že šlo o ekonomicky odpovědnou buňku u vlastním výsledkem, náklady, ziskem a odpovědností. Vedoucí dílny pak nebyl jen mistr, šlo o mini-podnikatele, který nesl důsledky svých rozhodnutí.

Antifragilní rysy Baťova systému

Decentralizace rizika. Selhání jedné dílny neohrozilo celý podnik, chyby byly lokální, ne systémové.

Učení se skrze chyby. Dílna, která dělala chyby měla nižší zisk a musela se zlepšit. Nečekalo se na centrální zásah.

Rychlá adaptace. Dílna mohla měnit postupy, organizaci práce, zlepšovat procesy bez zdlouhavého schvalování.

Nezávislost na jednotlivcích. Když vedoucí selhal, systém ho nahradil a dílna nezkolabovala.

Motivace spojená s odpovědností. Odměna i ztráta byly reálné. Neexistovalo „hrát si na výkon“.

Nízkou antifragilitu můžeme naopak najít na úrovni silné centrální ideologie a vize. Přestože se zdála být systémová, později se ukázalo, že závisela na jedinci (Tomáš Baťovi a po něm Janu Baťovi). Jakmile do čela nastoupil Tomášův syn, celý systém se rychle proměnil na typicky „harvardsky“ fragilní společnost.

Samospráva dílen Tomáše Bati tedy byla vysoce antifragilní na úrovni provozu, středně antifragilní na úrovni organizace a málo antifragilní na úrovni strategie.

Baťa je stále příkladem

Je tedy vidět, že Baťa je i po sto letech pořád moderní. A především je skvělým příkladem, že antifragilita může existovat a fungovat i ve výrobě.

Chcete vybudovat odolnou (antifragilní) firmu? Rád vám k tomu přispěji