Ve 34 letech nedokázal vstát z postele, dokonce se ani zúčastnit videohovoru se svými zaměstnanci. Dvakrát týdně ho přepadala panická ataka. Úplné zhroucení. Byl k nepotřebě. Přitom do té doby pracoval 70 až 100 hodin týdně.

Příběh podnikatele, který popisuje Dan Martell, začal tak, jak začíná většina podnikatelských příběhů. Stuart vybudoval softwarovou firmu, která vyvíjela soubor aplikací pomáhající malým firmám zvyšovat prodeje přes internet, měl deset zaměstnanců a víc jak 640 tisíc aktivních každodenních uživatelů.

A podobně jako jiní podnikatelé dělal všechno. Programoval, prodával, komunikoval se zákazníky a vedl účetnictví. 70 hodin týdně běžně a 100, když potřeboval dokončit nějaký projekt. Následovalo zhroucení.

Tři názory, které k tomu vedou

Když se obecně podíváme, jaké názory k takovým koncům vedou, dominují zde tři „pravdy“:

• Nikdo to nedokáže udělat lépe než já
• Než bych jim vysvětlil, co a jak, tak to mám dávno udělané
• Úspěch je potřeba si odpracovat

Ne vždy to musí dopadnout takto (Stuart se z toho nakonec dostal), ale vždycky se nějaké následky dostaví. Někdy je to prostě jen „ztráta elánu“, neschopnost soustředit se na nové věci, odkládání… Podnikatel pak tráví v práci soustu času, ale jen zlomek z něj je skutečně produktivní. Ani si neuvědomuje, že škodí jak sobě, tak své firmě.

Aby se to nestalo i vám

Stát se to může každému, kdo se považuje za nepostradatelného. Hrozí to i vám? Projděte si znovu tři uvedené postoje a posuďte, nakolik se jimi řídíte i vy.

Chcete získat víc času a delegovat svoji práci? Obraťte se na mě